"Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému."

Ch. Dickens

Svatý Jakub - patron Farní charity Neratovice

Kdo byl svatý Jakub

Jakub pocházel z Betsaidy. Byl synem Zebedea a Marie Salome, starším bratrem svatého Jana Teologa (evangelisty). Bratři spolu rybařili na Genezaretském jezeře. Jéžíš oba oslovil, aby zanechali života rybářů a stali se jeho učedníky. Spolu s Petrem a Janem byl jedním z nejbližších a nejdůvěrnějších Ježíšových učedníků. Spolu s Petrem byl svědkem vzkříšení Jairovy dcery, Ježíšova proměnění na hoře Tábor i jeho úzkostí v zahradě v Getsemanech.

Když po Kristově Nanebevstoupení apoštolové určovali, kdo do jakých končin světa půjde hlásat zprávu o smrti a zmrtvýchvstání Syna Božího, připadla na Jakuba cesta do dnešního severního Španělska. Jakub jako první odešel z Jerusalema a byl ze všech apoštolů na misijních cestách nejdále. Po nějaký čas kázal v Judsku a pak se vydal do Španěl. Tuto cestu nastoupil z Joppe, jež se nyní jmenuje Jaffa, v třicátém pátém roce, v měsíci srpnu zvaném Sextilis, po roce a pěti měsících od umučení Páně, osm měsíců po umučení svatého Štěpána a pět měsíců před obrácením svatého Pavla. Když se svatý Jakub plavil z Jaffy, učinil malou zastávku na ostrově Sardinii a krátce potom přistál ve Španělích v Kartageně, kde započal svou kazatelskou činnost. V Kartageně pobyl však jen krátký čas. Po nějaké době se vrátil do Jeruzaléma s velkým zklamáním. Lidé byli k jeho poselství hluší. Shromáždění apoštolů však o jeho námitkách nechtělo slyšet. Jeho úkolem bylo hlásat evangelium právě tam. Bylo tedy rozhodnuto, že se do Galicie vrátí zpátky a bude dál na Iberském poloostrově šířit slovo Boží. I stalo se. Když se pak vrátil zpátky do Jeruzaléma stal se opět hlavou tamní křesťanské obce.

Jakub jako horlivý přívrženec pronásledované víry se musel skrývat, ale nepřátelé jej vypátrali. Okolo velikonoc roku 44 byl, jako první z apoštolů, na rozkaz Heroda I. Agrippy, který setím chtěl zalíbit židovským odpůrcům křesťanství, popraven stětím mečem. Za svou mučednickou smrt byl později blahořečen.

Svatý Jakub bývá zobrazován především s mečem, kterým byl popraven. Jako patron poutníků je oděn v poutnickém šatě zdobeném lasturou nebo s holí, brašnou, lahví, mušlí apod. Jeho atributy jsou dále kniha, svitek. Je také patronem horníků. Mušle hřebenatka patří k významným prvkům jakubské symboliky.

Poznámka: Neobvyklý přídavek k jménu sv.Jakuba - Starší nebo Větší nebo Zebedeův – určuje, o kterého svatého Jakuba jde, neboť 1.května je svátek jiného Jakuba - mladšího.

Svatojakubské legendy

Údajný světcův hrob v Santiagu se stal nejslavnějším poutním místem středověku, ač neexistují žádné spolehlivé doklady o tom, že by ostatky nalezené v Galicii v 9.století n.l. patřily skutečně svatému Jakubovi. Jedna legenda udává, že apoštolové tajně odnesli jeho tělo, uložili ho do mramorového sarkofágu a na malém člunu ho vyslali po moři, aby byl svědkem víry tam, kde měl hlásat evangelium za života… Podle jiné legendy jeho tělo nesmělo být pohřbeno v rodné zemi. Anastazio a Theodor, dva Jakubovi oddaní žáci, vzali na sebe nelehký úkol postarat se důstojně o jeho ostatky. Putovali světem s mramorovou schránou, v níž spočívalo Jakubovo tělo, až se dostali na Pyrenejský poloostrov. Když procházeli keltským územím, keltská královna jim darovala volský potah. Dál jim už šla cesta snáz. Na jednom místě v nejzápadnější římské provincii Iria Flavia povoz zastavil. Považovali to za znamení, kde Jakuba pochovat…

Roku 813 objevil apoštolův hrob poustevník Pelayo, jemuž místo prozradily jasné hvězdy. Místo se začalo nazývat latinsky „campus stellae“, tedy „hvězdné pole“, z čehož vznikl místní název Compostel, jež dalo vzniknout celému jménu Santiago de Compostela – svatý Jakub z hvězdného pole. Slovo Compostella bývá též vysvětlováno jako “malý hřbitov” – který zde byl roku 820 objeven. V témže roce biskup Teodomiro potvrdil pravost hrobu. Král Alphonse II. ustanovuje svatého Jakuba patronem svého impéria a nechává stavět na tomto místě světci kapli. Trojlodní katedrálu s půdorysem latinského kříže dal nad hrobem apoštola vystavět Alfons III. Veliký, asturský král a zakladatel leónského království, který podporoval křesťany v oblastech, kde se šířil muslimský vliv. Papež Alexander III. propůjčil Santiagu de Compostella odpustková privilegia a udělil mu titul Svaté město (jako Řím a Jeruzalém). Papež Calixto II. určuje 25.červenec za světcův den. Pokud připadne 25.červenec na neděli, vyhlašuje papež Svatý rok.

Světcova přezdívku Matamore – Maurobijce pochází z 8.století, kdy svatý Jakub vstoupil do dějin Španělska jako jezdec na bílém koni. V té době byl celý iberský poloostrov ovládán Maury (Araby) a venkovské křesťanské obyvatelstvo trpělo jejich krutovládou. Kromě jiného museli právě z kraje kolem Compostelly (od roku 711) každý rok posílat (do hlavního města emirátu Cordoby), do emírova harému sto mladých děvčat. Když pak došla prostým lidem trpělivost a proti krutému zvyku se vzbouřili, objevil se nad bojujícími křesťany svatý Jakub a pomohl jim k vítězství. Toto světcovo zjevení coby obránce křesťanské víry se pak opakovalo při různých dějinných zvratech a krizích. V rozhodující bitvě křesťanů s Maury roku 844 u Clavija se opět objevil svatý Jakub na koni, a křesťanům pomohl v téměř prohrané bitvě.

Svatojakubské poutě

Již středověký křesťan měl životní sen a touhu putovat do Svaté země po stopách Ježíšových, do Říma ke hrobu svatého Petra a ke hrobu apoštola Jakuba Většího do Santiaga de Compostela - na samotný konec tehdy známého světa. Česká šlechtic, známý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic si o návštěvě Santiaga de Compostela zapsal: „Na levé ruce jest kaplička klenutá a malovaná, v níž několik lamp hořelo. V té při straně východní stojí oltář kamenný, kterýž má na tom místě býti, na kterémž svatý Jakub Veliký, apoštol páně, z poručení Herodesa krále sťat byl, od čehož slove týž kostel "svatého Jakuba Velikého". Poutní svatojakubské cesty v následujících staletích změnily tvář tehdejší Evropy. Jen po „francouzské“ svatojakubské cestě, která i dnes vede z Francie přes Pyreneje údolím Roncesvalles nebo přes Somport, mířilo do apoštolova města ročně 200 až 500 tisíc poutníků, kteří přinášeli do kdysi nehostinných oblastí nejen peníze, ale s nimi hospodářský rozvoj i nebývalý kulturní rozmach. Nové kláštery stavěné při cestách zajišťovaly šíření románské kultury, rytířské řády střežily cesty, významní poutníci zakládali charitativní instituce a odkazovali jim své jmění. Z mnoha set chrámů, které jsou ve městech na poutní trase, jich několik desítek dnes patří k světovým unikátům. Ve městě Leonu v roce 1161 vznikl rytířský řád "Svatého Jakuba od meče". Jeho rytíři se označovali na prsou nošeným znamením červeného meče, jehož jilec a konce příčky jsou liliovitě ukončeny.

Poutníci věří, že odměnou za vykonanou pouť k Jakubovu hrobu jim budou odpuštěny hříchy. Jeho ostatky prosluly léčením četných obtíží a chorob - snad nejznámější je léčení revmatismu. V sandálech, s poutnickou holí, širokým kloboukem a lahví vyrobenou z tykve se vydávají na mnohasetkilometrovou cestu. Jako poznávací znamení slouží i dnes lastura hřebenatky, která žije ve vodách Atlantského oceánu poblíž těchto končin.

Rada Evropy prohlásila Svatojakubskou poutní cestu za „evropskou kulturní trasu“ a zařadila ji mezi památky UNESCO. Jde o čtyři hlavní směry ze Západní Evropy - z Paříže, Vezelay, Le Puy a Arles - ústící za Pyrenejemi ve španělské Pamploně do jediné trasy, která prochází Logroněm, Burgosem, Leónem a Astorgou a vede k hrobu svatého Jakuba v Compostele.

Santiago de Compostela se spolu s Římem a Jeruzalémem řadí k nejvýznamnějším poutním místům křesťanské Evropy. Poutní tradice ke hrobu svatého Jakuba začala v 9.století a v 90 letech 20.století prožila velkou obrodu, která trvá dodnes.

Mystické Město Boží

Starodávné město Santiaga de Compostela - poutní místo západního křesťanstva ležící v Galicii na severu Španělska má pohnutou a zajímavou historii. Leží při hlavní silnici z La Coruni do Viga a je cílem legendární cesty poutníků Camino de Santiago - Cesta svatého Jakuba. Ve 12. a 13.století je město v největším rozkvětu a stává se významným náboženským centrem.V té době byla postavena kaple Capilla del Salvator a věže Torre de las Campanas a Torre de la Carraca. Během dalších staletí jsou ve městě stavěny další kostely a kláštery (např. Santa María Salomé, San Pelayo de Antealtares, San Martin Pinario). Ze 16.století pochází monumentální barokní klášter San Martin Pinario, který byl postaven nad starým románským kostelem, kdysi centrem víry. Podle legendy Convento de San Francisco založil svatý František, jemuž Bůh ve zjevení poradil koupit půdu od řádových bratří za symbolickou cenu jednoho koše ryb a na tomto místě vystavět klášter za peníze, které najde v kašně, což se stalo. Dnes se však na tomto místě nacházejí jen zbytky z původního kláštera, většina budov byla postavena v 17.století. I když je ve městě nejméně padesát kostelů, klášterů, kašen a zvonic,dominantou je katedrála svatého Jakuba, ke které směřují hvězdicovitě všechny nejdůležitější ulice. Archeologické výzkumy potvrdily, že v těchto místech stával karolinský kostel již v devátém století. Byl však zničen během válek a na jeho místě byla vystavěna raně románská katedrála. Ta se dočkala v polovině osmnáctého století velkých barokních úprav. Světcovy ostatky jsou uloženy v kryptě v moderním sarkofágu ze stříbra. Podoba svatého Jakuba se v katedrále mnohokrát opakuje. Nad hlavním oltářem září svatý Jakub stříbrem a drahokamy.

V roce 2000 bylo město vyhlášeno Evropským městem kultury. Dnes je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO hned třikrát. Poprvé bylo v roce 1985 zapsáno jeho historické jádro s katedrálou svatého Jakuba. Podruhé v roce 1993 byla na seznam zapsána část svatojakubské poutní cesty, tzv. francouzské, po níž poutníci do svatého města severozápadním Španělskem přicházejí. A naposledy v roce 1998 si UNESCO vzalo pod ochranu také druhou část francouzské poutní cesty přímo na území Francie.

Svatojakubské citáty Svatý Jakub se zastává ukřivděných: „Ale mzda, o kterou jste vy, boháči, ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu (Hospodina) Pána zástupů.

Svatý Jakub píše: “Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, drazí, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni.”

Svatý Jakub napomíná: "Pamatujte si toto, moji milovaní bratři: člověk má být pohotový k naslouchání, ale pomalý v mluvení… V tichosti buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe!"

Svatý Jakub nabádá k charitě: Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá.

Svatojakubské pranostiky

Tento den je první kritickým dnem léta podle něhož se usuzuje na počasí nejbližšího období, ale i na budoucí Vánoce a zimu. Opodstatnění této skutečnosti je prý ve faktu počátku sestupné tendence křivky průměrných denních teplot během roku.

  • Co do sv. Jakuba (vína) odkvěte, do Havla uzraje.
  • Do Jakuba zelíčko - po Jakubu zelí.
  • Jak je teplý svatý Jakub, tak studené jsou vánoce.
  • Je-li teplo na Jakuba, bude zima na vánoce.
  • Kolik mračen na Jakuba, tolik v zimě sněhu.
  • Na Jakuba - kobzolí průba. (kobzole - brambory)
  • Na svatého Jakuba dopoledne léto, odpoledne zima.
  • Parno o Jakubě, zima o vánocích.
  • Pěkný den před svatým Jakubem slibuje pěkné (dobré) žně.
  • Svatý Jakub dává kukuřici klasy, svatá Anna vlasy.
  • Svatý Jakub poseče, svatá Anna (26.7.) napeče.
  • Z které strany sv. Jakub fouká, v té straně bude drahá mouka.
  • Na svatého Eliáše dopoledne léto, odpoledne podzim;na svatého Jakuba dopoledne léto, odpoledne zima.
  • O svatém Jakubě přicházejí silné bouře.
  • Prší-li na svatého Jakuba, hádá se o suchém a teplém počasí.
  • Jakub-li vlaží, žaludy kazí.
  • Tři dni před Jakubem jasné, urodí se žito krásné.
  • Deště před Jakubem po tři dni špatní proroci jsou žitných dní.
  • Na Jakuba déšť jako žravý jed kazí modrý na pohance květ, proto vzácný bývá v oulech med.
  • Jaký den jest před polednem nebo odpoledne svatého Jakuba, takové bude povětří před nebo po narození páně.
  • Jak teplý svatý Jakub, tak studené vánoce.
  • Svatý Jakub Větší na sníh věští.
  • Na Jakuba prvních brambor průba.
  • Na svatého Jakuba čeká mnohá huba.
  • Kolik mračen na Jakuba, tolik v zimě sněha.
  • Pakli na Jakuba slunce svítí, má pak krutá zima býti.
  • Jakub bez deště - tuhá zima.